Historie ústavu
Od vzniku až po druhou světovou válku
Historie výuky analytické chemie na naší vysoké škole začíná v době rozdělení pražské polytechniky na českou a německou v roce 1869. Na vzniklém Českém polytechnickém ústavu království Českého (v roce 1879 přejmenovaném na C. a k. českou vysokou školu technickou v Praze) tehdy existovaly dvě chemické stolice, jednu z nich, zaměřenou na všeobecnou a analytickou chemii, vedl profesor Vojtěch Šafařík (syn jedné z předních osobností českých a slovenských dějin Pavla Josefa Šafaříka). Tuto skutečnost lze považovat za začátek tradice výuky analytické chemie, která v pozdějších letech byla jedním ze základních pilířů chemické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze.
Nástupcem profesora Šafaříka byl profesor Karel Preis, který jako prvý u nás zavedl laboratoře z analytické chemie, a to jak se zaměřením ryze chemickým, tak i na analýzu potravin. Asistentem profesora Preise byl jeho pozdější nástupce profesor Josef Hanuš. Svou odbornost si zvýšil mimořádným studiem na české i německé univerzitě v Praze a stipendijním pobytem u profesora Henriquese, odborníka v chemii tuků, pryskyřic a kaučuku v Berlíně. To umožnilo profesoru Hanušovi přednášet nejen analytickou chemii, ale i chemické a mikroskopické zkoušení potravin, a dokonce i technologii tuků. V přednáškách zaměřených na potravinářskou analytiku lze spatřovat základy chemie a analýzy potravin, v současné době vyučované na Fakultě potravinářské a biochemické technologie VŠCHT Praha. Profesor Hanuš je jedním z našich nejznámějších analytických chemiků, který vypracoval řadu metod chemické analýzy. V posledních letech své činnosti se zaměřil na využití organických činidel ke kvalitativním důkazům i kvantitativnímu gravimetrickému stanovení kovových iontů. Zároveň byl dlouhodobým jednatelem České společnosti chemické a redaktorem Chemických listů.
V tomto vědeckém směru pokračovali žáci profesora Hanuše, prof. Hovorka, prof. Lukas, prof. Jílek a prof. Hac, který po rozdělení ústavu analytické chemie v roce 1927 na Ústav analytické chemie I, zaměřený na kvantitativní analýzu a gravimetrii, a Ústav analytické chemie II, zaměřený na odměrnou analýzu a výuku speciálních a fyzikálních metod analytických, tento ústav vedl.
Od druhé světové války po rok 1989
Po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 byla výuka analytické chemie – stejně jako před válkou – rozdělena do dvou ústavů. Ústav analytické chemie I zajišťoval výuku analytické chemie kvalitativní a kvantitativní, Ústav analytické chemie II se věnoval fyzikálním a speciálním metodám analytickým, z nichž vzešla instrumentální analýza. Ústav analytické chemie I vedl prof. Václav Hovorka, jmenovaný v roce 1946 řádným profesorem pro obor analytické chemie. Se svými spolupracovníky široce rozvinul aplikace organických činidel v analytické chemii a propracoval i jejich teoretické základy. Pod jeho vedením se řešila struktura vnitřně komplexních solí a byla zjištěna tvorba nové řady kovových solí. Jeho spolupracovníky byli dr. Vladimír Zátka, dr. Ludvík Diviš, dr. Jan Morávek, Ing. František Vláčil, dr. Václav Sýkora, Ing. Ladislav Šůcha, Ing. Jiří Martínek a budoucí vedoucí katedry profesor Záviš Holzbecher.
Na Ústav analytické chemie II docházel zpočátku ještě i profesor Rudolf Hac, ale pro nepevné zdraví přenechal obnovu ústavu i vlastní pedagogickou práci prof. Františku Čůtovi, který byl jmenován vedoucím roku 1951. Rok 1952 byl pro českou chemii významný tím, že chemická fakulta byla vyčleněna z ČVUT a vznikla samostatná VŠCHT. V roce 1956 byl ústav přejmenován na Katedru fysikálních a speciálních metod analytických. Díky fyzikálně-chemickému zaměření prof. Františka Čůty i jeho stážím u prof. Ericha Maxe Müllera na drážďanské technice a u prof. Herricka L. Johnstona na Ohio State University se ústav věnoval fyzikálně-chemickým metodám analýzy. Vzhledem ke skromným začátkům i nedostatku přístrojů směroval prof. František Čůta své spolupracovníky na elektrochemické metody, měření pH, polarografii a později i na metody spektrální analýzy. Ve výukové rovině se zasloužil o rozšíření přednášek i praktických cvičení o instrumentální analytické metody elektrochemické a optické. Vedle toho projevoval kladný vztah k průmyslové problematice, což se projevilo zejména v roce 1949, kdy při katedře zřídil výzkumnou laboratoř Severočeských tukových závodů, která se po roce 1958 transformovala v dnes již neexistující Výzkumný ústav tukového průmyslu.
Po úmrtí prof. Václava Hovorky v roce 1960 byly obě katedry spojeny v jednu, vedenou až do roku 1974 prof. Františkem Čůtou. Profesor Čůta byl významným chemikem, členem korespondentem ČSAV a dlouholetým předsedou Československé společnosti chemické. Je znám mimo jiné i dle univerzálního acidobazického indikátoru (Čůta–Kámen), který v roce 1935 vypracoval spolu s prof. Karlem Kámenem. Se zvyšujícím se počtem studentů a nárůstem povinností vedoucího ústavu byla tehdejší Katedra analytické chemie rozčleněna na oddělení chemické analýzy a oddělení instrumentální analýzy. Vedením oddělení chemické analýzy byl pověřen prof. Jaromír Vrbský, oddělení instrumentální analýzy vedl doc. František Štráfelda. Na oddělení chemické analýzy pokračovalo studium komplexních sloučenin organických činidel s cílem získat látky vynikající selektivitou i citlivostí důkazu. Na oddělení instrumentální analýzy byla pozornost soustředěna především na elektrochemii, měření pH a polarografii. Doc. František Štráfelda sám zaváděl automatickou analytickou kontrolu, neb konstrukce analyzátorů byla jeho koníčkem.
Mezinárodní rozvoj a narůstající analytické využití celé řady spektroskopických metod pro prvkovou i molekulovou analýzu podnítily zájem oddělení instrumentální analýzy o spektrometrické metody. Vedle atomové spektroskopie emisní i absorpční, pěstované doc. Milošem Hejtmánkem, byla rozvíjena i molekulová absorpční spektroskopie, nejprve ve viditelné oblasti spektra, později i v infračervené oblasti. Zásluhou prof. Zbyňka Ksandra získala VŠCHT infračervený spektrometr Perkin-Elmer 325, který nahradil dosluhující spektrometr UR10 firmy Zeiss, a v roce 1967 také první spektrometr nukleární magnetické rezonance. Doc. Bohumil Polej adaptoval tříhranolový spektrograf na Ramanův spektrometr s fotografickou detekcí v době, kdy již byly na trhu dostupné komerční přístroje. Finanční náročnost ovšem bránila rychlejšímu rozvoji jednotlivých technik a byla také příčinou toho, že přístroje byly často nedostupné pro širší použití. Vytvoření Centrálních laboratoří VŠCHT Praha (CL) znamenalo, že řada analytických technik byla od šedesátých let provozována mimo katedru, někteří pracovníci katedry tam dokonce přešli nebo se na práci CL podíleli. To se týkalo zejména atomové spektrometrie (dr. Václav Sychra, Ing. Dana Kolihová) a optické spektroskopie (v letech 1966–1970 vedl laboratoř CL v té době doc. Zbyněk Ksandr).
Ještě před odchodem prof. Františka Čůty do důchodu byla oddělení zrušena a scelená katedra pokračovala od roku 1974 ve výzkumné i pedagogické práci pod vedením prof. Záviše Holzbechera. V posledních letech jeho řídicího působení byla dřívější dvě oddělení opět obnovena, a to až do jeho odchodu do důchodu. Oddělení chemické analýzy vedl prof. Jaromír Vrbský, oddělení instrumentální analýzy doc. Milan Popl, který se zasloužil o rozvoj chromatografických metod. Pokračoval i rozvoj v oblasti atomové spektroskopie, problematice vibrační spektroskopie se věnoval prof. Karel Volka, nukleární magnetické rezonanci budoucí profesor Zbyněk Ksandr. Jeho zásluhou Katedra analytické chemie udržovala po více než 20 let spolupráci s německými vysokými školami. Již koncem padesátých let to bylo s Martin-Luther-Universität v Halle/Saale, v pozdějším období pak s Technische Hochschule Leuna-Merseburg. Vedoucím opět oficiálně jednotné katedry se v osmdesátých letech stal prof. Jaromír Vrbský, a to za zachování všech rozvíjených výzkumných oblastí. Profesor Vrbský byl plodným autorem dodnes používaných učebnic analytické chemie a cvičebnic analyticko-chemických výpočtů, zejména spolu se svým katederním kolegou doc. Františkem Vláčilem. V roce 1988 byla Katedra analytické chemie spolu s Katedrou fyzikální chemie převedena na Fakultu chemicko-inženýrskou, nejmladší fakultu VŠCHT. Ta byla zřízena v roce 1960 nejprve jako Fakulta automatizace a ekonomiky chemických výrob a v roce 1969 přejmenována na svůj dnešní název. Obě katedry od té doby rovněž nesou název „ústav“.
Po roce 1989
Po profesoru Vrbském vedl katedru krátce prof. Bohuslav Doležal, který ji převedl přes zlomové roky 1989–1990. Roku 1991 převzal vedení ústavu prof. Karel Volka a ve vedoucí funkci vytrval až do roku 2008. Prof. Volka získal v roce 1963 na VŠCHT Praha inženýrský titul v oboru analytická chemie. Byl přijat do vědecké aspirantury k prof. Holzbecherovi, pod jehož vedením v roce 1968 obhájil kandidátskou disertační práci. Po habilitaci v oboru analytické chemie v roce 1990 pak úspěšně absolvoval jmenovací řízení a v roce 1993 byl jmenován profesorem pro obor analytická chemie. V letech 1994–1996 prof. Volka souběžně zastával funkci prorektora pro vědu a výzkum VŠCHT Praha. Jeho vědecká kariéra byla zaměřena především na molekulovou spektroskopii, zejména na metody vibrační spektroskopie. Významně přispěl jak k rozvoji „tradičních“ metod infračervené a Ramanovy spektroskopie, tak i k rozvoji v České republice často jedinečných spektroskopických technik. Zde jde především o rozvoj chiroptických spektroskopických metod a vývoj technik vysoce rozlišené spektroskopie v centimetrové, milimetrové, submilimetrové a terahertzové oblasti. Za svou dlouholetou práci pro rozvoj školy byl v roce 2008 oceněn Cenou rektora VŠCHT Praha. V roce 2011 se stal nositelem medaile Emila Votočka. V letech 1990–2005 byl předsedou Spektroskopické společnosti Jana Marka Marci a organizátorem řady odborných národních a mezinárodních konferencí.
Ve vedení Ústavu analytické chemie pokračoval v letech 2008–2018 prof. Štěpán Urban, odborník ve vysoce rozlišené infračervené a mikrovlnné spektroskopii a v rozvíjející se terahertzové spektroskopii. Prof. Urban je rovněž průkopníkem v oblasti forenzní olfaktronické identifikace osob a digitalizace pachové signatury včetně určování skupinových vlastností jedince detailní analýzou chemického složení pachu. Štěpán Urban vystudoval specializaci fyzikální chemie na PřF UK Praha v roce 1974. Na Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie ČSAV v roce 1980 obhájil disertační práci v problematice vysoce rozlišených spekter amoniaku pod vedením doc. Dušana Papouška. V roce 1995 se habilitoval v oboru analytická chemie a v roce 2003 byl pro tento obor jmenován profesorem. V roce 2010 obdržel Medaili Jana Marka Marci z Kronlandu, v letech 2010–2016 byl členem redakční rady Journal of Molecular Spectroscopy. Dlouhodobě působil jako předseda organizačního výboru mezinárodních konferencí o vysoce rozlišené molekulové spektroskopii. V roce 2021 získal prof. Štěpán Urban Medaili Josefa Hlávky jako výraz ocenění svého celoživotního díla. Prof. Štěpán Urban je od roku 2027 emeritním profesorem VŠCHT Praha.
V letech 2018–2022 vedl Ústav analytické chemie prof. Vladimír Setnička, expert na chiroptické spektroskopické techniky. Prof. Vladimír Setnička absolvoval VŠCHT Praha (1999) a v roce 2002 obhájil disertační práci pod vedením prof. Marie Urbanové. Absolvoval postdoktorskou stáž na University of Illinois at Chicago (Chicago, IL, USA) ve vědecké skupině prof. T. A. Keiderlinga a pobyt na Pasteurově univerzitě ve Štrasburku u nositele Nobelovy ceny za chemii prof. J.-M. Lehna. Prof. Vladimír Setnička byl jmenován docentem v roce 2010 a v roce 2018 profesorem. Zabývá se vývojem technik pro klinickou diagnostiku a forenzní analytickou chemii. Je vedoucím výzkumné skupiny medicinální a chiroptické spektroskopie, kde rozvíjí moderní metody spektroskopie pro studium optické aktivity, například techniky cirkulárního dichroismu nebo Ramanovy optické aktivity.
V letech 2022–2026 byl vedoucím Ústavu analytické chemie prof. Bohumil Dolenský, absolvent VŠCHT Praha (1994), který zde v roce 1999 rovněž obhájil disertační práci v oboru organická chemie. V letech 2000–2003 absolvoval tříletou vědeckou stáž v USA na National Institute of Diabetes and Digestive and Kidney Diseases, National Institutes of Health (Bethesda, MD, USA). V roce 2011 se habilitoval a v roce 2026 byl jmenován profesorem pro obor analytická chemie. Je vedoucím výzkumné skupiny nukleární magnetické rezonance (NMR). Vědecky se zabývá technikami NMR pro stanovení kovalentní struktury a konformací organických molekul přírodního i syntetického původu, studiem molekulové struktury nekovalentních komplexů chemických receptorů s analyty a molekulárním rozpoznáváním. Ve své vědecké činnosti kombinuje organickou a analytickou chemii.
Od září roku 2026 je vedoucím Ústavu analytické chemie Dr. Michael Volný, absolvent magisterského studia na PřF UK (1999) a magisterského a doktorského studia na University of Washington, Seattle, WA, USA (2006), kde studoval pod vedením prof. Františka „Franka“ Turečka. Postdoktorskou stáž absolvoval u prof. R. G. Cookse na Purdue University (West Lafayette, IN, USA). V letech 2009–2011 byl Marie Curie Fellow v Mikrobiologickém ústavu AV ČR. Habilitoval se na VŠCHT Praha v roce 2026. Dr. Volný se zabývá instrumentací pro hmotnostní spektrometrii, především iontovými zdroji, depozicemi polyatomárních iontů na povrchy a vývojem analytických metod založených na LC-MS, MALDI-MS a ambientní hmotnostní spektrometrii.