Chceme-li podat historický vývoj výuky analytické chemie na naší vysoké škole, musíme se vrátit do doby rozdělění pražské polytechniky na českou a německou v r. 1869. Na české polytechnice tehdy existovaly dvě chemické stolice, jednu z nich, zaměřenou na všeobecnou a analytickou chemii, pak vedl profesor Šafařík. Tuto skutečnost lze považovat ze začátek tradice výuky analytické chemie, která v pozdějších letech byla jedním ze základních pilířů chemické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze.
Nástupcem profesora Šafaříka byl profesor Preis, který jako prvý u nás zavedl laboratoře z analytické chemie, a to jak se zaměřením ryze chemickým, tak i na analýzu potravin. Asistentem profesora Preise byl jeho pozdější nástupce profesor Hanuš. Svou odbornost zvyšuje mimořádným studiem na české i německé universitě v Praze a stipendijním pobytem u profesora Henriquese, odborníka v chemii tuků, pryskyřic a kaučuku v Berlíně. To umožnilo profesoru Hanušovi přednášet nejen analytickou chemii, ale i chemické a mikroskopické zkoušení potravin a dokonce i technologii tuků. V přednáškách zaměřených na potravinářskou analytiku lze spatřovat základy chemie a analýzy potravin, v současné době vyučované na potravinářské fakultě naší školy. Profesor Hanuš je jedním z našich nejznámějších analytických chemiků, který vypracoval řadu metod stále používaných v praxi. V posledních letech své činnosti se zaměřil na využití organických činidel ke kvalitativním důkazům i kvantitativnímu gravimetrickému stanovení kovových iontů.
V tomto vědeckém směru pokračovali žáci profesora Hanuše, profesoři Hovorka, Lukas, Jílek a profesor Hac, který po rozdělení ústavu analytické chemie v r. 1927 na Ústav analytické chemie I - se zaměřením na kvantitativní analýzu a gravimetrii a Ústav analytické chemie II, zaměřený na odměrnou analýzu a výuku speciálních a fyzikálních metod analytických, tento ústav vedl.
Po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 byla výuka analytické chemie – stejně jako před válkou – rozdělena do dvou ústavů. Ústav analytické chemie I zajišťoval výuku analytické chemie kvalitativní a kvantitativní, Ústav analytické chemie II se věnoval fyzikálním a speciálním metodám analytickým, z nichž vzešla instrumentální analýza.
Ústav analytické chemie I vedl prof. Václav Hovorka, jmenovaný v roce 1946 řádným profesorem pro obor analytické chemie. Se svými spolupracovníky široce rozvinul aplikace organických činidel v analytické chemii a propracoval i jejich teoretické základy. Pod jeho vedením se řešila struktura vnitřně komplexních solí a byla zjištěna tvorba nové řady kovových solí. Jeho spolupracovníky byly dr. Vladimír Zátka, dr. Ludvík Diviš, dr. Jan Morávek, Ing. František Vláčil, dr. Václav Sýkora, Ing. Ladislav Šůcha, Ing. Jiří Martínek a budoucí vedoucí katedry profesor Záviš Holzbecher.
Na Ústav analytické chemie II docházel zpočátku ještě i profesor Rudolf Hac, ale pro nepevné zdraví přenechal obnovu ústavu i vlastní pedagogickou práci prof. Františku Čůtovi, který byl jmenován vedoucím roku 1951. V roce 1956 byla ústav přejmenován na Katedru fysikálních a speciálních metod analytických. Díky fyzikálně-chemickému zaměření prof. Františka Čůty i jeho stážím u prof. Ericha Maxe Müllera na drážďanské technice a u prof. Herricka L. Johnstona na Ohio State University se ústav věnoval fyzikálně-chemickým metodám analýzy. Vzhledem ke skromným začátkům i nedostatku přístrojů směroval prof. František Čůta své spolupracovníky na elektrochemické metody, měření pH, polarografii a později i na metody spektrální analýzy. Ve výukové rovině se zasloužil o rozšíření přednášek i praktických cvičení o instrumentální analytické metody elektrochemické a optické. Vedle toho projevoval kladný vztah k průmyslové problematice, což se projevilo zejména v roce 1949, kdy při katedře zřídil výzkumnou laboratoř Severočeských tukových závodů, která se po roce 1958 transformovala ve Výzkumný ústav pro oleje a tuky.
Po úmrtí prof. Václava Hovorky v roce 1960 byly obě katedry spojeny v jednu, vedenou až do roku 1974 prof. Františkem Čůtou. Se zvyšujícím se počtem studentů a nárůstem povinností vedoucího ústavu byla tehdejší Katedra analytické chemie rozčleněna na oddělení chemické analýzy a oddělení instrumentální analýzy. Vedením oddělení chemické analýzy byl pověřen prof. Jaromír Vrbský, oddělení instrumentální analýzy vedl doc. František Štráfelda. Na oddělení chemické analýzy pokračovalo studium komplexních sloučenin organických činidel s cílem získat látky vynikající selektivitou i citlivostí důkazu. Na oddělení instrumentální analýzy byla pozornost soustředěna především na elektrochemii, měření pH a polarografii. Doc. František Štráfelda sám zaváděl automatickou analytickou kontrolu, ostatně konstrukce analyzátorů byla jeho koníčkem.
Mezinárodní rozvoj a narůstající analytické využití celé řady spektroskopických metod pro prvkovou i molekulovou analýzu podnítily zájem oddělení instrumentální analýzy věnovat se spektrálním metodám. Vedle atomové spektroskopie emisní i absorpční pěstované doc. Milošem Hejtmánkem byla rozvíjena i molekulová absorpční spektroskopie, nejprve ve viditelné oblasti spektra, později i v infračervené oblasti. Zásluhou prof. Zbyňka Ksandra získala VŠCHT infračervený spektrometr Perkin-Elmer 325, který nahradil dosluhující spektrometr UR10 firmy Zeiss, a v roce 1967 také první spektrometr nukleární magnetické rezonance. Doc. Bohumil Polej adaptoval tříhranolový spektrograf na Ramanův spektrometr s fotografickou detekcí v době, kdy již byly na trhu dostupné komerční přístroje. Finanční náročnost ovšem bránila rychlejšímu rozvoji jednotlivých technik a byla také příčinou toho, že přístroje byly často nedostupné pro širší použití. Vytvoření Centrálních laboratoří VŠCHT (CL) znamenalo, že řada analytických technik byla od šedesátých let provozována mimo katedru, někteří pracovníci katedry tam dokonce přešli nebo se na práci CL podíleli. To se týkalo zejména atomové spektrometrie (dr. Václav Sychra, Ing. Dana Kolihová) a optické spektroskopie (v letech 1966–1970 vedl laboratoř CL tenkrát doc. Zbyněk Ksandr).
Ještě před odchodem prof. Františka Čůty do důchodu byla oddělení zrušena a scelená katedra pokračovala od roku 1974 ve výzkumné i pedagogické práci pod vedením prof. Záviše Holzbechera. V posledních letech jeho řídicího působení byla dřívější dvě oddělení opět obnovena, což trvalo do jeho odchodu do důchodu. Oddělení chemické analýzy vedl prof. Jaromír Vrbský, oddělení instrumentální analýzy doc. Milan Popl, který se zasloužil o rozvoj chromatografických metod. Pokračoval i rozvoj v oblasti atomové spektroskopie, problematice vibrační spektroskopie se věnoval prof. Karel Volka, nukleární magnetické rezonanci budoucí profesor Zbyněk Ksandr. Jeho zásluhou katedra analytické chemie udržovala po více než 20 let spolupráci s německými vysokým školami. Již koncem padesátých let to bylo s Martin-Luther-Universität v Halle/Saale, v pozdějším období pak s Technische Hochschule Leuna-Meerseburg. Vedoucím opět oficiálně jednotné katedry se stal v osmdesátých letech prof. Jaromír Vrbský, a to za zachování všech rozvíjených výzkumných oblastí. Po něm vedl katedru krátce doc. Bohuslav Doležal, který ji převedl přes bouřlivá léta 1989–1990. Roku 1991 převzal vedení ústavu prof. Karel Volka (až do roku 2008).
Prof. Volka získal v roce 1963 na VŠCHT Praha inženýrský titul v oboru analytická chemie. Byl přijat do vědecké aspirantury k prof. Holzbecherovi, pod jehož vedením v roce 1968 obhájil kandidátskou disertační práci. Po habilitaci v oboru analytické chemie v roce 1990 pak úspěšně absolvoval jmenovací řízení a v roce 1993 byl jmenován prezidentem republiky profesorem pro obor analytická chemie. V letech 1994–1996 prof. Volka zastával funkci prorektora pro vědu a výzkum VŠCHT Praha a v letech 1991–2008 vedl Ústav analytické chemie na VŠCHT Praha. Jeho vědecká kariéra byla zaměřena především na molekulovou spektroskopii, zejména na metody vibrační spektroskopie. Významně přispěl jak k rozvoji „tradičních“ metod infračervené a Ramanovy spektroskopie, tak i v České republice často jedinečných spektroskopických technik. Zde jde především o rozvoj chiroptických spektroskopických metod a vývoj technik vysoce rozlišené spektroskopie v centimetrové, milimetrové, submilimetrové a terahertzové oblasti. Byl řešitelem či koordinátorem řady významných vědeckých i vzdělávacích projektů a výzkumných záměrů, včetně projektů podporovaných EU, jako například EUROSPEC či PACI (Pražské analytické centrum inovací). Je spoluautorem více než 130 původních sdělení v impaktovaných časopisech a autorem řady kapitol v monografiích, učebnicích i skriptech. Za svou dlouholetou práci pro rozvoj školy byl v roce 2008 oceněn Cenou rektora VŠCHT Praha. V roce 2011 se stal nositelem medaile Emila Votočka. Prof. Volka je dlouholetým aktivním členem Spektroskopické společnosti Jana Marka Marci (Československé spektroskopické společnosti), v letech 1990–2005 byl pak jejím předsedou, bylo mu uděleno též Čestné členství této společnosti a v roce 1995 medaile Jana Marka Marci z Kronlandu. Jako předseda společnosti organizoval, případně zaštiťoval, řadu odborných národních a mezinárodních konferencí. Hlavně však byl vynikajícím učitelem analytické chemie a jejím neúnavným propagátorem, což dokazuje značné množství vynikajících učebních textů a jeho nepominutelná role při organizaci mezinárodních soutěží pro studenty analytické chemie, kde se naplno projevily i jeho vynikající organizační schopnosti.
V tomto období byla zavedena strukturovaná forma výuky (bakalářské a navazující magisterské studium).
V rozvoji Ústavu analytické chemie pokračoval v letech 2008 - 2018 profesor Štěpán Urban, který je uznávaným odborníkem ve vysoce rozlišené infračervené a mikrovlnné spektroskopii, kde rozvíjí teorii rotačně vibračních hamiltoniánů společně se sofistikovanými programovými prostředky pro detailní analýzu spekter, a také v rozvíjející se terahertzové spektroskopii, kde se zabývá slabými intermolekulárními interakcemi v kondenzované fázi. V poslední době je znám i jako průkopník v oblasti forenzní olfaktronické identifikace osob a digitalizace pachové signatury včetně určování skupinových vlastností jedince (určování etnického původu, pohlaví, krevních skupin atp.) detailní analýzou chemického složení pachu. Štěpán Urban vystudoval specializaci fyzikální chemie na PřF UK Praha v roce 1974. Diplomovou práci vypracoval na Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie ČSAV, kde v roce 1980 obhájil dizertační práci v problematice vysoce rozlišených spekter amoniaku a kde následně pracoval jako vědecký pracovník. Po roce 1990 se začal věnovat pedagogické činnosti nejprve na UK, a poté na VŠCHT Praha, kde v roce 1992 zavedl magisterský kurz „Molekulová spektroskopie“. V roce 1995 se habilitoval v oboru analytická chemie a v roce 2003 byl pro tento obor jmenován profesorem. Štěpán Urban absolvoval řadu významných zahraničních pobytů: třikrát na univerzitě v Kolíně na Rýnem, na Státní univerzitě v Columbusu, Ohio, s podporou Harald-Nielsenova stipendia, na Spektroskopickém ústavu AV SSSR v Troicku u Moskvy, nebo na Univerzitě v Lille. Po roce 1990 mu bylo uděleno prestižní stipendium Humboldtovy nadace na universitě v Kolíně. Jako hostující profesor působil na Universitě Paris-Sud, v Orsay, opět na univerzitě v Columbusu, dále pak na japonském ústavě pokročilého interdisciplinárního výzkumu v Tsukubě a na Ústavu chemické fyziky university v italské Bologni. Štěpán Urban je autorem více než 150 původních vědeckých publikací v recenzovaných mezinárodních časopisech. Tyto práce byly citovány více než 1500-krát. Profesor Urban prezentoval více než 95 příspěvků na konferencích, z toho 3 vyžádané plenární přednášky v zahraničí a 11 vyžádaných přednášek v ČR. V roce 2010 obdržel medaili Ioannes Marcus Marci Medal, v letech 2010–16 byl členem redakční rady Journal of Molecular Spectroscopy a dlouhodobě působí jako předseda organizačního výboru mezinárodních konferencí o vysoce rozlišené molekulové spektroskopii. V rámci konferencí v Praze přivítal 5 nositelů Nobelovy ceny. Profesor Urban aktivně pracoval v panelech grantové agentury ČR a byl také českým zástupce v mezinárodním ústavu pro systémové analýzy (IIASA) v Laxemburku u Vídně. Je též organizátorem mezinárodního workshopu v novém vědním oboru Forenzní olfaktronika. V tomto oboru je i konzultantem Ústavního soudu. Štěpán Urban získal jako řešitel 12 grantových projektů (včetně jednoho amerického a jednoho evropského), které mu umožnily vybudovat na VŠCHT špičkové laboratoře pro mikrovlnnou, centimetrovou, submilimetrovou vysoce rozlišenou spektroskopii, dále pro terahertzovou spektroskopii a špičkovou olfaktronickou laboratoř. Všechny tyto laboratoře jsou v ČR jedinečné. Štěpán Urban jako školitel úspěšně vedl mnoho desítek studentských závěrečných prací. Během jeho osmiletého působení v roli vedoucího Ústavu analytické chemie na VŠCHT Praha zažilo toto pracoviště nebývalý rozkvět a stalo se i špičkovým forenzním školícím pracovištěm pro desítky českých i zahraničních studentů. V roce 2021 profesor Štěpán Urban získal Medaili Josefa Hlávky jako výraz ocenění jeho celoživotního díla.
Od září roku 2018 vedl Ústav analytické chemie profesor Vladimír Setnička. Odvážil se tam, kde se jiní nechali odradit náročností experimentu, a se svou skupinou jako první vyvinul metodiku systematické analýzy krevní plazmy pomocí chiroptické spektroskopie. Kruhově polarizovaným zářením zkoumá i o něco jednodušší věci – odhaluje padělky léčiv nebo provádí strukturní studie nových drog. Spolupracuje jak s předními klinickými pracovišti, tak s forenzními specialisty a farmaceutickými firmami v rámci společných grantových projektů.
Od září roku 2022 je novým vedoucím Ústavu analytické chemie jmenován doc. Bohumil Dolenský, Ph.D.